Zpět

Rozhovor s Kateřinou Kultovou: Miluju, když druhým pomáhám bořit předsudky o rostlinném jídle.

Kateřino, co Tě vedlo k vaření z čistě rostlinných zdrojů?

Potřeba se najíst! Maso jsem přestala jíst, když mi bylo 15 let. Viděla jsem záběry z velkochovů a otevřelo mi to dost oči. Moje okolí mi moc nevěřilo, mysleli si, že je to jen období a tak mi mamka ve snaze mě odradit řekla, že si teda budu vařit sama. Tou dobou jsem uměla uvařit sotva puding, ale měla jsem silnou motivaci začít. První pokusy byly bída, ale postupně jsem se naučila, jak připravovat plnohodnotná jídla a už nebylo cesty zpět. Objevila jsem, jak moc mě tvořit jídla baví a že je v rostlinném vaření tolik netušených možností.

Vařila jsi odjakživa? Jaký byl tvůj kariérní vývoj? 

Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že bych se vaření chtěla věnovat i mimo svoji kuchyň. Studovala jsem nutriční terapii, ale nakonec mě stejně víc bavilo lidem vařit, než jim říkat, co mají jíst. První práci v kuchyni jsem získala v malé kuchyňce kavárny SKØG. Měli jsme skvělý tým a svobodu v experimentování. Po pár letech jsem jela načerpat novou inspiraci do Londýna a nakonec jsem zakotvila v Praze, kde jsem se v bistru Etapa nadchla do nakládání a fermentace.

Kdy a proč ses do vaření vrhla naplno, jak začátky vypadaly, kdo Ti na cestě pomohl?

Už v době SKØGu mě kuchyně vtáhla a už nepustila. Až v Praze jsem ale začala vnímat, že těch způsobů, jak se věnovat vaření může být mnohem víc. Kamarádka mě tehdy přizvala k vaření na jógovém retreatu. Tam mi došlo, že je na čase se posunout z bistra na volnou nohu. Začala jsem vařit na jógových pobytech a možností přibývalo. Hodně mě posunula spolupráce s Vitalvibe, pro které jsem měla příležitost vytvářet recepty a vytvořit zážitkovou hostinu na Healing festivalu. O tom jsem si do té doby snila! Nakonec jsem prožitkové hostiny začala dělat i u lidí doma. Jsem moc vděčná všem, kdo se mnou tvořili. Věřím, že společně můžeme dojít dál, než po sólo cestičce.

Co tě na tvé práci nejvíc baví? Jaké okamžiky si užíváš?

Vlastně mě baví, jak různorodá moje práce je. Uspokojím svoji introvertní část když jsem zalezlá v kuchyni a ponořená do flow. A stejně tak i tu společenskou část sebe, protože jídlo bezvadně spojuje lidi a mě moc baví být tím mostem. Miluju, když někomu pomůžu zbořit předsudky o rostlinném jídle a když vidím, že jídlo v lidech vzbuzuje emoce. Bez kontaktu s lidmi by mě asi vaření přestalo brzy bavit.

Na svém webu píšeš, že se věnuješ tradičním způsobům uchovávání potravin na zimu – co všechno tím myslíš? Dáš nám nějaký tip?

Snažím se jíst a vařit z většiny lokálně. Hlavně ovoce a zeleninu. V našich podmínkách je to ale celkem výzva v zimních měsících, kdy už mě nebaví jíst jenom kořenovou zeleninu a dýni. V sezóně si proto chystám špajzku s letními poklady. Každá sklenička je pak připomínkou teplých dní, kdy jsem sbírala a zavařovala. 

Loni jsem na dovolené na Živili nasbírala koš třešní a tak mě tam každá sklenička třešňového džemu přenáší zpátky. Snažím se sušit bylinky, sbírám mirabelky na džemy a slané omáčky, nakládám květák a skleničkuju paprikovou omáčku. Taky mám sklenice kvašeného zelí s různými bylinkami, smrkovými výhonky a fermentovanými šištičkami v medu. Můj sen je mít velkou špajzku plnou pokladů, která bude hrát barvami.

Jaký máš vztah s fermentací?

Fermentaci miluju! Je teď hodně moderní, ale vlastně je to prapůvodní způsob uchovávání potravy. Baví mě, jak čas dokáže pozměnit vlastnosti ingrediencí. Ve svý podstatě je to hodně jednoduchý, když člověk nelpí na výsledku. Někdy se totiž proces až tak ovlivnit nedá a tak mě fascinuje být divákem a čekat čím mě tentokrát překvapí. Pěstuje ve mě taky trpělivost.

Jaká je Tvá nejoblíbenější fermentovaná složka spižírny? 

Záleží asi podle období. Teď mě moc baví kysané zelí do kterého pokaždé dávám jiné koření, například  fenyklové semínko. Ale už se moc těším na ředkvičky s bezovým květem. To je uplná fantazie.

Kateřina Kultová

Jaká strava Ti dělá nejlépe teď, když jsi maminkou? Vnímáš nějaké změny v jídelníčku, které jsi provedle na základě chuti či potřeb?

Během těhotenství jsem vůbec nepoznávala svoje tělo. Právě fermentované produkty jsem nedokázala pozřít, což mě moc mrzelo. Naštěstí jsou moje chutě zpět a tak teď nejvíc sázím na sytá jídla s dostatkem tuků i sacharidů a většinou ho doplním i nějakou kvašeností pro obsah probiotik. Moc mi teď dělá dobře kokosová voda a často si dělám smoothie, do kterých dávám mražené ovoce a protein, abych měla dostatek živin při kojení. Jídlo je teď pro mě ještě důležitější, protože je to pro tělo fakt záhul a tak chci dopřát péči i sobě.

Jak si myslíš, že česká společnost přistupuje při tvorbě jídla k surovinám? Máš možná nějaké osobní zkušenosti, kdy ti přišly aha momenty.

Bohužel pořád vnímám, že se lidi jídlem odbývají. Hlavně ženy, které jsou maminkami a vždycky se dávají až na druhou kolej. Na druhou stranu češi milují pěstování a domácí výrobky, takže se to tak zajímavě mísí. Mezi mladými ale vidím, že si uvědomují důležitost jídla i z hlediska etiky a ekologie, tak i jako projev vztahu k sobě. To, že si zvolím zdravé jídlo, uvařím ho s láskou a naservíruju pro potěchu oka je podle mě krásný projev sebelásky, který si můžeme připomínat několikrát denně.

K čemu lidi na svých kurzech inspiruješ a vedeš? S čím odchází?

Je pro mě důležitý v lidech budovat sebedůvěru, že dokážou uvařit dobře. Učím je vnímat chutě a dochucovat, protože od toho se vše odvíjí. A pak hlavně ukazuji, že vaření může být zábava a může nás propojovat s tradicemi, s přírodou, s lidmi i s námi samými. Z kurzů si lidé odnáší konkrétní recepty, ale i  tipy, jak je obměňovat v závislosti na sezóně či chutích a taky jak nakládat se zbytky kreativně.

Kdy jsi objevila WILD & COCO a co sis u nás nejvíc oblíbila?

To si popravdě už ani nepamatuju, už je to pěkná řádka let. Nejspíš to začalo u kokosové vody, po který sáhnu vždy, když se cítím dehydratovaná.  V zimě mi moc chutnal Cocofir s perníčkovou příchutí, tak se těším, jakou limitku si zase připravíte. Mám moc ráda Cocoguard pro jeho variabilitu a nálož probiotik. Ten u nás má už nezastupitelné místo, protože s jeho pomocí vyrábím můj oblíbený jáhlový tvaroh.